V mém věku už…

Věk nerozhodujeSlyším to často při konzultacích, čtu to ve vašich e-mailech a komentářích: „To je všechno hezké, co říkáte, ale mě už je tolik (40 – 55 let) a kvůli svému věku už mám problém získat nějakou práci.“

Je to opravdu problém? A pokud ano, tak kde je jeho původ? Kde vzniká?

Ano, jsou zaměstnavatelé, kteří z různých důvodů preferují zaměstnance do 40 let. Důvody mohou být různé – počínaje samotnou podstatou a zaměřením firmy (např. technologický startup vysokoškolských studentů) a konče nekompetentním personalistou nebo ředitelem firmy, který neumí postavit funkční tým složený z lidí různého věku, typu osobnosti a způsobu práce a myšlení a vytěžit z něj maximum.

To však není ten problém
V každém oboru najdeme firmy, které nechtějí lidi nad 40 a najdeme i firmy, kde tohle neřeší nebo naopak v některých pozicích upřednostňují zkušenější zaměstnance. Jsou i firmy, kde ani pořádně nevědí, koho vlastně chtějí. Nedá se říci, že by jeden nebo druhý typ firmy převažoval.

Seminář pro ženy: Žij svou jedinečnost

Ten problém je jinde. Je v našich hlavách

Je v tom, jak my sami svůj věk a svoje šance vidíme a jak sami sebe prezentujeme. Ono to totiž souvisí… To, čemu mu věříme, vytváří naši realitu.

Třeba paní Ilona. Napsala mi: „…Patřím totiž do té zatím u nás zcela „beznadějné“ kategorie žen, které již překročily -sát, ale stále by ještě měly pracovat, neboť do důchodu mohou jít až po dalším – sát. Můj syn tyto ženy  milosrdně označuje „jako ženy mezi čtyřicítkou a smrtí“…. Ale pokud se dostavím na konkurz, již při prvním obhlédnutí spoluuchazeček mám neblahé tušení, že to asi nebudu já, koho zvolí.“

Ilona věří tomu, že nemá šanci. A realita, kterou prožívá, ji tohle její přesvědčení potvrzuje. Má problém najít práci, protože ona sama věří tomu, že ji díky svému věku nezíská.

Když Ilona píše životopis a motivační dopis, když se připravuje na pohovor, když se prezentuje na pohovoru, ve všem jejím konání, v tom, co píše, jak to píše, co říká a jak to říká, v tom všem je ukryté její přesvědčení: jsem stará a vy mě kvůli tomu nebudete chtít.

Lidé, kteří čtou její životopis  a kteří se s ní setkávají na pohovorech, vidí člověka, který to vzdal. Který sám nevěří tomu, že může být v něčem přínosný. Že se může ještě něco naučit a předat něco druhým. Že může být mladším kolegům v týmu dobrým parťákem a vzorem (jak by mohla, když v nich vidí konkurenty). Důvodem, proč Ilonu nepřijmou, není její věk, ale její POSTOJ.

Změna postoje k sobě samotnému je zásadní

Pokud my sami nedokážeme ocenit svoji hodnotu, nevěříme sami sobě, jak můžeme očekávat, že někdo druhý nás ocení, že někdo druhý bude věřit v naše schopnosti?

Změňte svůj postoj k sobě a uvidíte, jak se změní chování druhých lidí k vám.

Odpovězte si: Jak se prezentuji?

Jak se prezentujete v životopise a motivační dopise? Co je tou první informací, kterou se o vás posuzovatel dozví? Je to vaše datum narození a váš věk  anebo je to vaše hodnota, vaše zkušenosti, znalosti, dovednosti, váš přínos…

Vystupujete na pohovoru jako někdo, kdo si je vědom své hodnoty a kdo pomůže svému zaměstnavateli vyřešit jeho problémy, zlepšit jeho výsledky a kdo má rád svoji práci anebo jako někdo, kdo chce nějak vydržet do důchodu…?

Přestaňte přemýšlet o tom, co oni (zaměstnavatelé, personalisté, mladší uchazeči…). Začněte přemýšlet o sobě, o svojí hodnotě, o svém postoji, o svojí sebe-prezentaci. O svém potenciálu.
Přemýšlejte o tom, jestli se svými zkušenostmi potřebujete vlastně vůbec zaměstnat. Co si svoji práci vytvořit?

Inspirujte se příběhy lidí, kteří začali nový život po čtyřicítce a mnohem později:
Ryamond Albert Kroc založil v 52 letech Mc Donalds‘, do té doby byl obchodním cestujícím. Mary Kay Ash byla do 45 let podomní prodavačka knih a domácích potřeb, ve 45 letech založila úspěšnou kosmetickou firmu. Colonel Sanders založil KFC ve svých 62 letech. Christian Dior měl první módní přehlídku své značky ve 42 letech.

Co si asi tihle čtyři a mnozí další mysleli o „svém věku“?

Jana Bártíková
Průvodce na cestě k dobré práci

 

Co vy si myslíte o svém věku vy? Napište mi o tom do komentářů!

Komentáře
  1. Richard napsal:

    Píše se tu, že to ti starší rovnou předem vzdávají a myslím, že je to často ze strachu že na ně budou kladeny stejné nároky jako na ty mladší bez ohledu na jejich věk… Je to logické. Zaměstnavatel je přece nemůže „kvůli jejich věku dotovat“. Myslím že tu máme zkostnatělý trh práce, který nepracuje s možnostmi, že starší člověk pracuje pomaleji, ale udělá to stejně dobře, no a dostane tedy za stejnou dobu méně peněz, nebo to bude dělat déle… Myslím že náš trh práce primárně hodnotí výkon a ne kvalitu. Neexistuje také někde něco, kde by byl posuzován trh práce nebo jednotlivé agentury které na něm operují podle toho, jak komplexně dokážou ohodnotit jednotlivé uchazeče?

  2. Lucie napsal:

    Zdravím, přece kdyz tam budete mít uvedené data praxe či kdy jste studovali VS, věk je jednoduché si spočítat, a i.kdyz o dětech ani zmínka, aha je ji 40, tak mozna ma děti..to je vše napadne…nebuďme naivní…a kdyz chci kvůli dětem jít na nižší pozici, tak a o dětech ale mluvit nemuze, říct že jste unaveni a potřebujete odpocinek!

    • Jana Bártíková napsal:

      Lucie, jak píšu ve svém článku – je to hlavně o tom, čemu věříte vy…
      Jinak z praktického hlediska, pokud máte opravdu dobrý životopis, věk většinu personalistů nezajímá.
      A pokud máte životopis vytvořený dobře – není možné tak snadno si věk spočítat: Pozice starší 15ti let neuvádějí (v některých případech nedoporučuji uvádět ani pozice nad 10 let…), roky u vzdělání uvádět nemusíte….
      O dětech mluvit na pohovoru vůbec nemusíte, ani se vás na ně nikdo nesmí ptát…
      Hezký den, Jana

  3. Petr napsal:

    Tak zatím jsem si moc optimismu nepřečetl. Jsem také už přes 50 a víc než rok bez práce. Ale poznal jsem za tu dobu spoustu báječných lidí, kteří do mě nalévají energii. Občas mám taky trochu horší období, ale pak najdu nějaký článek, webinář, rozhovor, a zase se vzchopím. Nejdříve od Jany, a pak i od dalších, jsem si potvrdil jednu zásadní věc: hledat jen takovou práci, pro kterou se můžu nadchnout, takže to nebude práce, ale zábava. Jak čtu inzeráty a po absolvování pohovorů zjišťuji, že bohužel stále úplně přesně nevím, jak by ta moje SRDEČNÍ práce měla vypadat. Proto pokračuji v hledání sebe sama a až budu mít konkrétně sepsané, co vlastně chci hledat, věřím, že o své hodnotě přesvědčím i toho zaměstnavatele. Poznal jsem pár firem, kde jim o věk nejde. Určitě je to ale složitější, než kdyby nám bylo 30.
    A co si takhle někde psát, co se komu podařilo a zkušenosti, které by pomohly i ostatním? Litování a nadávání nám rozhodně nepomůže.

    P.S. Já prostě stručně psát neumím 🙂

    • Jana Bártíková napsal:

      Děkuji, Petře. Také uvítám ty dobré zkušenosti, které mohou ostatní inspirovat a pomoci jim.
      Díky za ně!
      Hezký den, Jana

  4. Jindřich napsal:

    Vážení,není to jen a jen v hlavě ale je to o datu narození a jak již tady bylo uvedeno tak datum nemusím ani uvádět a dobrý personalista si to odvodí s životopisu.Já za sebe můžu říci že je mi 57 a je to problém a ještě větší je ten když jste v invalidním důchodu.8 roků jsem byl v plném a nyní po Drábkově nesmyslné úpravě jste ihned v částečném důchodě.I když si práci seženete tak při zdr.prohlídce vás do práce žádný doktor nepustí.Takže nejste schopen práci dělat ale na důchot taky není nárok takže jste ve slepém kruhu.V tomto státě je jen a jen bordel.

    • Jana Bártíková napsal:

      Jindřichu, děkuji za váš názor.
      Pokud je životopis dobře vytvořený, informaci o věku není snadné si odvodit. A hlavně, pokud je životopis dobře vytvořený, tak tato informace ani nikoho nezajímá. A jajk má takový životopis vypadat? O tom budu mluvit na webináři už zítra, 10. 6. od 20:00 h. Registrovat na webinář se můžete tady: http://www.ziskamdobroupraci.cz/webinare/
      Hezký den, Jana Bártíková

  5. Gábi napsal:

    Při hledání práce jsme narazila na to, že velké část míst je zástup za mateřskou, myslím, že toto je také téma. Ženy to mají těžší hned po škole, kdy se zaměstnavatelé obávají, že jim odejdou na mateřskou, pak to mají ženy těžké i později, kdy je to zas o tom, že mají malé děti a ty jsou pořád nemocné a tak s nimi budou matky pořád doma. No a pak je ten předdůchodový věk, kdy se to vyrovná a možnou diskriminaci si užijí i muži.
    Ale souhlas, důležité je, jak to máte nastavené v hlavě a vůbec není špatný nápad neuvádět datum narození. Všem nám držím palce!

  6. Eva napsal:

    Já sice nejsem -sátnice, ale myslím si, že je to pravda, že vše je v hlavě. Já jsem až donedávna nebyla schopná, možná bych si dovolila i napsat, že jsem nebyla ochotná na sobě hledat to dobré. Po sérii různých setkání s lidmi, kteří mě tzv. nakopli a poslali tím správným směrem se už na sebe koukám jinak. Životopisy posílám cca měsíc a byla jsem zatím na dvou pohovorech, ale neztrácím naději. Věřím, že je pro mě práce, která je pro mě optimální. Možná mě někdo vidí jako snícího optimistu, ale já si říkám, že když budu smýšlet negativně, k ničemu to nepovede a ještě spíš budu mít špatnou náladu a s tím pak i méně chuti do života.
    Proto keep smiling! 🙂

    • Jana Bártíková napsal:

      Evi, držím vám palce! Souhlasím, člověk si rozhoduje o tom, jak se cítí, tak proč se chtít cítit bl.ě? 🙂

      Hezký den, Jana

  7. Jarmila Ratajová napsal:

    Ano, vše je v hlavě, s tímto názorem souhlasím. Nesouhlasím však s tím, že důvodem hledání zaměstnání je můj věk a postoj.Ve svých 47 letech jsem udělala krok, kdy jsem přijala nabídku konkurenční firmy s vyšším postem, zajímavou prací, slušnými penězi.Po roce budování něčeho dala paní majitelka najevo, že jí budování nových poboček stojí peníze a vše rozpustila, tím pádem jsem byla bez místa…nejen já .Od té doby jsem nastoupila na obchodní manažerskou pozici 2 x, bohužel vždy tak, aby člověk měl nějaké zaměstnání a podmínky byly zcela jiné po nástupu,a místo časem zrušeno- jinak, než byla úmluva.Po třetí vás to trochu semele, nicméně stále držím a hledám…Dodělala jsem před dvěma lety vysokou školu, dělám angličtinu, vždy jsem dělala v mladém kolektivu, kde jsem byla autoritou a troufnu si říci i oblíbenou, dodnes za mnou jezdí OZ z minulých zaměstnání…a snaží se pomoci.Kde je tedy problém? Dnes jsem zaujala postoj, že jsem užitečnější doma a zrenovovala jsem celý byt, dodělala zahradu, momentálně renovuji starý nábytek…jinak bych už asi dávno byla někde v blázinci…ještě není ten správný čas, jakmile napíšu , ani se neobtěžují napsat důvod „proč“ byl vybrán jiný uchazeč a mě je z toho hodně zle..Vždy jsem dělala obchod, na obchodníka se nedostanu, protože jsem dělala vedoucí pozici, na vedoucí pozici byl vybrán jiný uchazeč, tak jak si to mám přebrat v hlavě????Hrozně ráda bych -ale nic jiného dělat jít nemůžu, všude chtějí hotového člověka s praxí.Mám dvě dospělé děti a ani jsem s nimi nebyla na mateřské, kolik praxe je tedy třeba, když 27 let nestačí?A co je v hlavě špatně????Dnešní společnost je prostě jeden velká chaos a bordel…znám spousty lidí, kteří jsou na pozicích mimo své obory, tak proč tato nesmyslná měřítka a názory?Proč se nehodnotí výsledky, znalosti, píle, atd…podotýkám, že o všem píšu, marně…
    raději půjdu vytvořit nějakou hodnotu, ze které mám radost a je k užitku, než se někde podbízet….bohužel to není napořád! Musím také ještě vydělat na důchod, že?

  8. Lenka napsal:

    Je mi 46 let. Zítra budu absolvovat 3. kolo pohovoru – assessmest centrum ( předcházel tomu videopohovor a pohovor s personalistkou ve společnosti ). Personalistka mi přiznala, že hledají někoho, kdo by na pozici byl déle, protože mají na firmě velmi mladý tým a mladé dívky teď hojně odchází na mateřské dovolené. Dám vědět zítra, jak jsem dopadla…

    • Jana Bártíková napsal:

      Dobrý den, Leni. Jak jste zvládla Assesment Centrum?
      Hezký den, Jana

      • Lenka napsal:

        Děkuji za Váš zájem, bohužel vybraná jsem nebyla, docela mě to vzalo… Když jsem od personalistky chtěla zjistit, jakou chybu jsem udělala, popřípadě co jsem neudělala nejlépe mi sdělila, že jsem žádnou chybu neudělala, naopak jsem byla nejlépe připravená … a to je pravda, o výrobním programu, výrobních procesech, strojích a produktech společnosti jsem opravdu věděla nejlépe. Zeptala jsem se, koho tedy vybrali, ta kočka byla taky šikovná… zbyvají 3 kandidátky ( celkem jsme byly 4 )měly věk mezi cca 28-38 let. Jsem pořád přesvědčená o tom, že můj věk nebyl mým handicapem, prostě se jim paní líbila víc :-)… ale stejně to mrzí.

        • Jana Bártíková napsal:

          Lenko, nemusí vás to mrzet.

          Vybrali si někoho jiného a je to v pořádku. Tak to má být. Vás si vyberou jinde a budete tam spokojená. Víte, při výběru lidí do týmu, do firmy hrají roli i faktory, které nemůžeme ovlivnit. Osobní sympatie, chemie… A je to v pořádku. V práci trávíme hodně času a je důležité, aby mezi lidmi v týmu fungovala ta správná energie. Vyberou si vás jinde a vy budete spokojená, protože tam zapadnete se vším všudy… 🙂
          Hezký den, Jana

          • Marie Nováková napsal:

            Milá paní Jano, není to vždy tak, jak píšete! Můžete být třeba pozlacená, nemusíte psát svůj věk, ale doložit dosažené vzdělání – součástí je vaše datum narození… To k tomu, jak neuvádět svůj věk a osobně ho pokládám za blbost. Když po několika výběrových řízeních, když Vás na základě „Vašich zkušenosti“ i k výběrku pozvou, Vám sdělí, že jiná účastnice, která je mladší nebo má již místo předem přes známé domluveno, je vybrána, začnete časem ztrácet optimismus. Ani tak moc nejde o to co umíte, spíše bez závazků, pracovat od rána do večera a za minimální plat, na který radíte se nedotazovat. A to nemluvím ani o tom, že jsou oblasti s vysokou nezaměstnaností a nabídek na počet uchazečů je málo, podmínky čím dál horší. Pracuji již 34 let a ze své zkušenosti Vám můžu říct, že čím více mám praxe a čím více času strávím v zaměstnání, tím méňě je práce ohodnocená. Přijde mi, že poslední trendy jsou využít, vycucnout, vykopnout…. Nezlobte se, ale je to již únavné!

  9. Stanislav napsal:

    paní Bártíková, neobjevila jste tímto článkem Ameriku.Ano,Vaše úvaha je správná, nebudu opakovat proč, nicméně toto je tak složité téma,že se nedá popsat tak,aby tomu rozuměli všichni,je to na dlouhou debatu.
    A pokud nabádáte pro podnikání v tomto státě, tak raději ani o tom neuvažovat.A teď mi prominete,ale není to v mé hlavě,ale každodenní realita kolem mne.V tomhle bordelu se nedá podnikat.Abych ale nekončil negativně,mohu dát jednu zkušenost.Pro tuto věkovou skupinu je velmi důležité rozpoznat o jakou práci se ucházejí.A teď mi určitě nikdo nerozumí.

  10. Romana napsal:

    Těžko říct, kde je pravda. Já jsem o tomto problému začala uvažovat až v momentě, kdy jsem z CV vymazala datum narození a rázem mi začaly chodit pozvánky na pohovory (??). Rozhodně jsem na pohovorech prezentovala své znalosti a zkušenosti a šla jsem tam s tím, že tu práci chci získat. Mám kompletně předělané CV dle rady zkušených, stejně tak motivační dopis. Poslala jsem již asi 50 CV od začátku roku a na pohovoru jsem byla asi 5x. Z CV se dá věk spočítat i bez uvedení data narození. Na jobsech i na LinkedIn mám také upravený profil. Např. na jobsech si můj profil prohlédlo za poslední měsíc 47 personalistů (!) a neoslovil mě ani jeden. A u všech CV, kde jsem ani nebyla na pohovoru, přišla odpověď, že vybrali „lépe vyhovujícího kandidáta“. Jak můžou vědět, že je lépe vyhovující, když se mnou nikdo nehovořil a když je můj životopis přizpůsoben požadavkům, uvedeným v nabízené pozici?? To pak člověka zákonitě napadne to, že je to právě o věku.

    • Malenka napsal:

      Věk 54 let, práci jsem sháněla 1 rok. Na pohovoru jsem za tu dobu byla 6x. Znám svou hodnotu, celkem mám jasno, co by byla má práce, ale jaksi si mě nikdo nevybral. Nakonec jsem dostala práci spíš z protekce, i když jsem prošla výběrovým řízením s nejlepšími výsledky v testech. Spousta výběrových řízení je fiktivních, firma „udělá“ výběrové řízení, ale je zřejmé, že místo už mají obsazeno nějakým známým a jen mlží… A v hlavě – mám to srovnané, věřím si, v každé práci se mi dřív do 5 let zdvojnásobil plat… Teď jsem ráda, že dojíždím do práce za 100 Kč čistého na hodinu. Jsem VŠ na pozici SŠ a občas slyším dobrou radu – buď ráda, že máš práci. No, prostě každý na to nemá, založit úspěšnou firmu.

      • Jana Bártíková napsal:

        Dobrý den, Malenko.

        Každý má na to, co si dovolí. I vy si můžete založit úspěšnou firmu aneb dělat práci, která vás bude bavit. Jde jen o to, čemu věříme. Taková je pak i naše realita.
        Hezký den, Jana

  11. martin napsal:

    Ano vam sa to dobre pise a aj dobre sa to cita.Ale skuste prist na Slovensko do kosic a skuste sa zamestnat tu. V Prahe alebo Bratislave s tim neni ziaden problem ale na vychode myslim si oboch krajin cz aj sk to uz problem je a zvlast ak mate tesne po30 tke

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

  • Nejnovější příspěvky
  • Být či nebýt na LinkedIn?

    Toť otázka... Přečtěte si ebook a budete vědět, k čemu a jak vám největší profesní síť může pomoci... la-ebook.png

    Vaše osobní údaje (jméno a emailová adresa) jsou v bezpečí. Budou zpracovány podle zásad ochrany osobních údajů, které vycházejí z české a evropské legislativy. Stisknutím tlačítka dáváte souhlas s tímto zpracováním potřebným pro zaslání e-booku a dalších e-mailů ode mě, které se budou týkat souvisejícího tématu: LinkedIn a jeho používání k vašemu prospěchu Svůj souhlas můžete kdykoli odvolat kliknutím na tlačítko ODHLÁSIT v každém zaslaném e-mailu. Více o našich zásadách zpracování osobních údajů zde >>>
  • Spojme se na LinkedIn!
    Doctors Online